pondělí 18. září 2017

Recenze: Pokoj (Emma Donoghue) - Jak se žije v jednom pokoji


   Příběh popisuje život Mami a jejího syna Jacka, kteří společně žijí v jednom pokoji. Každou noc se za Mami vydává Čert a ta se snaží svého syna chránit tím, že ho zavírá do skříně. Jednoho dne se Mami podaří vymyslet velice riskantní plán útěku a po jeho úspěšném provedení se musí Jack potýkat se světem Venku, který ještě v životě     nespatřil… 

Tato kniha je specifická hlavně tím, že je vyprávěna z pohledu dítěte. Díky tomu má kniha zajímavý styl psaní a v textu se objevují zajímavé názvy. Zároveň je celý příběh vyprávěn tak naivně a zároveň tak nádherně, že ve mně dokázal vzbudit jak smích, tak smutek. 

„Když jsem šel včera večer spát do Skříně, bylo mi čtyři, ale když jsem se vzbudil ve tmě v Posteli, bylo mi najednou pět, čáry máry fuk.“      

Dalším velikým kladem je podle mého názoru popis samotného pokoje a života v něm. Autorka vše promyslela do všech možných detailů a vytvořila pro své dvě postavy velice zajímavé místo pro život.

Jediné co mi na knize přišlo neuvěřitelné, byl útěk Jacka na svobodu. Podle mého názoru je šance, že by se něco takového mohlo povést velice mizivá. Na druhou stranu chápu, že to nebylo hlavní téma, kterému se chtěla autorka věnovat. 

Shrnutí: Tato kniha mi ukázala, jak moc obtížné je vrátit se zpátky do života po absolvování nějakého traumatického zážitku. Doporučuji ji naprosto všem, protože si myslím, že takových upřímných, krásných a zároveň zajímavých příběhů je velmi málo.

Žádné komentáře:

Okomentovat