Recenze: Jezero (Bianca Bellová)- Namiho cesta

Obsah: Rybářská vesnice někde na konci světa, u jezera, které vysychá a zlověstně vyhrnuje břehy. Muži mají vodku, ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic — jen bábu s tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho připraví ruští vojáci, a pak to všechno další. Raději na to nemyslet. Ale když život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku. Tenhle příběh je totiž starý jako lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce, který na cestu vyráží jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí do světa, aby hledal, a vrátit se domů, aby našel. Musí jezero přeplout, obkroužit a nakonec se potopit na jeho dno pro největší tajemství. 

Silnou stránkou celé knihy byl popis prostředí, ve kterém se celý příběh odehrával. Autorka bez jakýkoli příkras ukázala, jak neuvěřitelně náročnou práci museli lidé ve vesnici vykonávat, aby si vůbec vydělali na živobytí.

Kvůli tomu, že byl příběh vyprávěn z pohledu Namiho, který postupně dospíval, se v knize často vyskytovaly různé sexuální narážky a vulgarismy. Chápu, že to mělo dokreslit Namiho charakter a popsat atmosféru celé vesnice, ale na můj vkus toho bylo až příliš.

Upřímně jsem čekal, že se bude příběh víc točit kolem samotného Jezera a jeho vlivu na všechny obyvatele a proto mě docela zklamalo, že šlo toto téma hodně do pozadí a spíš jsem byl svědkem Namiho cesty životem.

Po dočtení celé knihy se mě zmocnil pocit prázdnoty, protože mi konec přišel velmi uspěchaný a nesrozumitelný. Pokračovat ve čtení mě nutila touha dozvědět se do jakého cíle vlastně Namiho cesta spěje, ale nakonec se bohužel dostavilo pouze zklamání.

Shrnutí: Od knihy Jezero jsem měl naprosto jiná očekávání a bohužel se mi netrefila do vkusu. Doporučil bych vám ji v případě, že hledáte odpočinkový příběh, u kterého nemusíte moc přemýšlet.

Za poskytnutí eknihy moc děkuji eshopům Palmknihy a Ereading.

Recenze: Chlapec v parku (A. J. Grayson)- Příběh chlapce v parku

Obsah: Prodavač ve zdravé výživě Dylan Aaronsen je zvyklý chodit každý den do parku k jezírku, kde se snaží získat inspiraci k psaní básní. Po chvíli zjišťuje, že se v parku stále ve stejnou dobu objevuje chlapec, který ho zaujme kvůli svému podivnému chování a zraněním, které má na těle.  Dylan se rozhodne chlapci pomoci a zjistit, co se s ním děje. Postupně začne rozkrývat příběh mnohem děsivější, než se původně zdálo…  

V knize se mi velmi líbili začátky jednotlivých kapitol, které obsahovaly úryvky z Dylanových básní. Osobně poezii vůbec nerozumím, ale v tomto případě byly verše skvěle srozumitelné a ještě víc umocňovaly atmosféru knihy a její téma.

Velmi kladně hodnotím styl, kterým je kniha napsaná. Tím, že je kniha psaná v ich-formě, tak se osobnost postavy promítala přímo do slohu. Například kvůli tomu, že je hlavní hrdina básník se v knize objevuje hodně uměleckých slov.

Celá kniha se točí okolo tématu násilí na dětech. I přesto, že je to emočně náročná četba, tak se autor nepouštěl do žádných podrobných popisů a spíš jen klouzal po povrchu. Místo toho, se rozhodl dávat čtenáři náměty k zamyšlení a obohatit ho. Například já jsem si díky ní uvědomil, jak moc si vážím své rodiny a skvělých vztahů, které mezi sebou máme.

"Někteří lidi si nenávist jednoduše zaslouží a je jedno, jestli je znáš, nebo ne." 

Kniha mě často nutila zamýšlet se nad otázkou viny a adekvátního trestu za zločin. Příběh mi opět připomněl, že v životě nic není černobílé a nutil mě se na všechno dění dívat z různých úhlů pohledu. Pokud se mi tohle u nějaké knihy stane, považuji to za obrovské pozitivum, protože zbožňuji literaturu, která vás neustále nutí přemýšlet a přehodnocovat své názory.

Shrnutí: Chlapec v parku mě neuvěřitelně překvapil a nebojím se říct, že i trochu upravil moji osobnost a pohled na život. Doporučil bych jí čtenářům, kteří hledají knihy, která je donutí přemýšlet a pokládat si otázky, na které neexistují správné odpovědi, jen odpovědi lepší a horší.

Za poskytnutí eknihy moc děkuji eshopům Palmknihy a Ereading.

Recenze: Les Mytág (Robert Holdstock)- Les Mytág aneb když spojení nefunguje

·   Obsah : Stephen Huxley se vrací domů z války a dostává dopis od svého bratra, ve kterém se dozvídá, že jejich otec zemřel. Následně nachází deník, do kterého otec psal velmi podivné věci o lese, který stojí nedaleko Stephenova domu. Co se v lese děje a co jsou zač bytosti, které z něj vycházejí?

Na knize mě nejvíce zaujal popis lesa, který byl velmi zajímavý, a při čtení jsem měl opravdu pocit jako bych v lese opravdu byl. Tímto bohužel má chvála končí a musím probrat věci, které mi při čtení velmi vadily.

Ze začátku mě ke čtení tlačila touha dozvědět se co se vlastně v lese děje a jaká tajemství v sobě vlastně skrývá. Autor bohužel karty odkryl docela rychle a napětí se vytratilo. Následně jsem pocítil jistou míru frustrace, protože mi dělalo velký problém celkovou myšlenku lesa pochopit. Autor si vzal inspiraci v různých středověkých legendách, které mi nebyly nijak moc blízké a do příběhu se mi moc nehodily.

Další věc je asi čistě můj problém, ale měl jsem od knihy naprosto jiná očekávání. Čekal jsem, že to bude hlavně příběh o strachu z určitého místa a snahou s jeho obyvateli nějakým způsobem bojovat, ale nakonec to byl spíš příběh o lásce.

Shrnutí : Knihu Les Mytág jsem musel zhodnotit takhle negativně hlavně z toho důvodu, že jsem měl problém pochopit autorův nápad, který do knihy vložil a nebyl jsem s ním naladěn na stejnou vlnu. Osobně si myslím, že Holdstock umí psát, jen nedokázal svůj nápad dostatečně vysvětlit.    

Recenze: Zabiják (Emile Zola)- Temná strana alkoholu

Obsah: Kniha patří do klasické literatury 19. Století a patří do cyklu dvaceti románů Rougon-Macquartové. Příběh se odehrává ve Francii v 19. Století a líčí vliv alkoholu na lidskou psychiku a duši. Hlavní postavou je Gervaisa, která žije se svým manželem Lantierem a potýká se s jeho alkoholismem. I přes veškerou její snahu se zdá, že z problémů není úniku...

 Nejvíce mě na knize zaujalo to, že autor nebezpečí alkoholu popisoval opravdu postupně. Při psaní nijak netlačil na pilu, nikam nespěchal, postupně si budoval atmosféru a seznamoval čtenáře s životem hlavní hrdinky. Díky tomu bylo mnohem snazší vytvořit si k ní nějaký vztah.

Velmi na mě zapůsobilo, jak Emil Zola dokázal popsat všechna úskalí, která se s alkoholem pojí. Sledoval jsem jak se všechna přání a sny boří jako domeček z karet, což bylo opravdu velmi děsivé. Jak příběh plynul dál a dál tak začala být čím dál tím víc patrná změna v přístupu hlavní hrdinky a v celkovém uspořádání jejích životních hodnot.

Díky tomu, že knihu psal francouzský autor, tak jsem měl při čtení často problém se jmény a s tím, jak postavy mezi sebou vlastně rozlišit.

Také bych se rád vyjádřil k Naturalismu, který je s touto knihou velmi úzce spojen. Právě kvůli němu jsem měl při některých pasážích skoro až slzy v očích, protože jsem si uvědomoval, že postavy svému trápení v podstatě nemohou uniknout, protože jsou předurčeni k životu v prostředí, ve kterém se narodili.

Některé pasáže v knize pro mě byly velmi nezáživné, zvláště podrobné popisy prostředí a měl jsem velký problém se jimi prokousat.

Dále bych se rád vyjádřil k prostředí, ve kterém se kniha odehrává. S nadsázkou bych ho přirovnal k filmu Babovřesky od Zdeňka Trošky. Spousta žen totiž byla posedlá pomluvami a hodnocením životů lidí okolo sebe. Při těchto pasážích jsem měl často úsměv na rtech.

Shrnutí: Zabiják na mě zapůsobil velmi silným dojmem a i přes některé nudné pasáže jsem moc rád, že jsem si ho přečetl. Nad koncem této knihy budu přemýšlet ještě hodně dlouho.

Za poskytnutí eknihy moc děkuji eshopům Palmknihy a Ereading.

Recenze: Bez milosti (Lisa Jackson)- Co se děje na internátní škole?

 Obsah: Juliina sestra Shayla dělá jeden průšvih za druhým a nakonec se dostane až před soud. Ten rozhodne, že se bude Shayla vzdělávat v internátní škole pro problémovou mládež. S rozhodnutím celá rodina souhlasí, ale Julie se nemůžu zbavit dojmu, že se školou není něco v pořádku. Její obavy ještě více podpoří zjištění, že ze školy v minulosti záhadně zmizela jedna studentka…

První věcí, kterou bych na knize vyzdvihl je opravdu čtivý příběh. I přesto, že většinou nemám rád, když se v knize často opakuje jedna věc víckrát, což v tomto případě byla informace, že se školou není něco v pořádku, tak tentokrát to na mě opravdu fungovalo a vyvolalo to ve mně napětí, díky kterému jsem se od knihy prakticky nemohl odtrhnout.   

Při čtení jsem měl dost velký problém s erotickými pasážemi, kterých bylo v knize opravdu hodně. Chvílemi mi připadalo, že se autorka trochu utrhla ze řetězu a odsunula hlavní zápletku na druhou kolej.

Musím se také zmínit o českém překladu, se kterým jsem měl menší problém. V dialozích bylo ponecháno anglické slovo OK jako vyjádření souhlasu a při čtení mi to do celého textu moc nesedělo. Myslím si, že by se to dalo nahradit českým slovem dobře, které by se do překladu hodilo mnohem víc.   

Nakonec bych rád napsal svůj názor na celý konec knihy. Byl to ten typ zakončení, který obrátí celý příběh vzhůru nohama a považuji ho za jeden z nejpřekvapivějších konců, které jsem v poslední době četl.

Shrnutí: Knihu Bez milosti bych doporučil čtenářům, kteří hledají spíše oddychovou knihu se zajímavým příběhem a jsou ochotní přimhouřit oči nad některými chybami.

Za poskytnutí eknihy moc děkuji eshopům Palmknihy a Ereading

Recenze: 451 stupňů Fahrenheita (Ray Bradbury)- Proč chránit knihy?

Obsah: Guy Montag pracuje jako požárník. Ale místo toho, aby požáry hasil, požáry zakládá. Žije totiž v době, kde jsou všechny knihy zakázány a úkolem požárníků je jejich likvidace. Montaga však knihy začnou fascinovat a rozhodne se, že je bude chránit. Pro ostatní požárníky je ale něco takového nepřijatelné.

Nejlepší je na této knize její nadčasovost. Při čtení jsem často s překvapením zjišťoval, že většina věcí, které Bradbury popsal, se dějí v určité míře už dnes. Například mám pocit, že se knihy čím dál více zkracují a hodně lidí nemá se čtením takovou trpělivost, jako tomu bývalo dřív.

Tempo příběhy bylo na můj vkus až moc rychlé. Možná mi chyběly trochu obsáhlejší popisy postav a prostředí, ve kterém se celý příběh odehrával.

Nejspíš je to tím, že jsem za svůj život přečetl už více dystopií, ale přišlo mi, že je celý příběh hodně předvídatelný. Bylo to pořád podle stejného scénáře. Hlavní hrdina se vzepře zavedenému systému a jeho příznivci se ho snaží odklidit z cesty.

V knize byla spousta velmi zajímavých myšlenek, které mě nutily zamyslet se nad tím, proč vlastně lidé knihy čtou a proč je tak důležité literaturu chránit pro další generace.

Shrnutí: 451 stupňů Fahrenheita bych doporučil čtenářům, kteří se rádi nechávají knihou nějakým způsobem obohatit a nevadí jim, že je hlavní dějová linie docela snadno předvídatelná.

Recenze: Bazar zlých snů (Stephen King)- Čtení plné strachu? Spíš čtení k zamyšlení.

Celá kniha je sbírkou hororových povídek, které napsal spisovatel Stephen King. Před každou povídkou se nachází krátký text, ve kterém autor popisuje proč se danou povídku rozhodl napsat.

Na začátku mě velmi zaujaly předmluvy, které každou povídku předcházely. Stephen King je napsal opravdu velmi poutavě a při čtení jsem měl pocit, že mám k němu tak nějak blíž. V několika z nich čtenáře přímo oslovuje a máte tak pocit, že je kniha napsaná přímo pro Vás.

I přesto, že jsou povídky označeny jako hororvé jsem se opravdu bál jenom u některých z nich. Čtení mě spíš nutilo přemýšlet nad některými věcmi v životě a přehodnotit některé mé názory a postoje. Například povídka Zlý chlapeček, ve které hlavní hrdina popisuje z jakého důvodu zastřelil dítě. Člověk je nucen přemýšlet nad otázkou viny, podobně jako v knize Zelená Míle.   

Kvůli velkému počtu povídek jsem měl nutkání je mezi sebou porovnávat  Některé z nich mě skutečně oslovily a některé z nich jsem moc nepochopil a neužil si je. Mohlo to být tím, že moc nejsem zvyklý číst povídky a měl jsem problém vytvořit si za tak krátký čas k příběhu nějaký hlubší vztah.

Rád bych vyzdvihl povídku, která mě ve sbírce opravdu zaujala a udělala na mně velký dojem. Jmenuje se Ur a hlavním hrdinou je muž, který se rozhodne vyzkoušet čtení se čtečkou eknih. Když mu však čtečka od Amazonu dorazí, zjišťuje, že je úplně jiná než očekával. Obsahuje totiž tituly, které nikdy nebyly napsány a zprávy z budoucnosti. Tato povídka byla mimochodem napsána jako reklamní kampaň pro firmu Amazon.

Za poskytnutí eknihy děkuji eshopům Palmknihy a Ereading.

Recenze: Geraldova hra (Stephen King)- Uvězněná s vlastními myšlenkami

Obsah: Gerald s Jessie si vyjedou na opuštěnou chatu, aby si tam ozvláštnili svůj sexuální život. Gerald umírá ve chvíli, kdy se Jessie ocitá sama připoutaná k posteli daleko od civilizace. Boj o svobodu může začít... 

Celá kniha pro mě byla velice zajímavou zkušeností. Nikdy jsem nečetl příběh, který se točí jen kolem jedné postavy, jejích pocitů a vzpomínek na minulost.
Stephen King mi umožnil se s postavou plně ztotožnit a prožívat s ní příběh od začátku do konce.

Při čtení jsem byl dokonce v napětí kvůli takové věci jako je sklenička s vodou a to se mi ještě u žádné knihy nikdy nestalo. 

Kniha je po celou dobu psychologicky propracovaná, což u knížek velmi oceňuji. Autor trpělivě a pečlivě popisuje všechny emoce a myšlenky, které se Jessie honí hlavou. Tím ovšem nechci říct, že by byl příběh odsunutý na druhou kolej. Autor si jen dával načas a nechal čtenáře s Jessie prožít všechny pocity a prožitky.

Stephena Kinga znám jako autora mystických příběhů, ale tento příběh by se podle mého s trochou náhody mohl stát i ve skutečnosti a myslím si, že to jen povzbudilo jeho atraktivnost.

Shrnutí: Geraldovu hru bych doporučil těm, kterým nevadí delší psychologické pasáže a rádi přemýšlí nad tím, jak se asi hrdinka musí cítit.

Za poskytnutí eknihy moc děkuji eshopům Palmknihy a Ereading.

Recenze: Ledové sestry (S. K. Tremayne)- Kdo jsem?

Obsah: Sarah s Augusem se zotavují ze smrti jejich dcery Lydie. Rozhodnou se tedy se svou druhou dcerou Kirstie odstěhovat na malý ostrov. Jednoho dne začne Kirstie prohlašovat, že je ve skutečnosti Lydie a že zemřela Kirstie. Udělali Sarah s Augusem skutečně chybu? 

Tato kniha patří ke knihám, které jsem přečetl jedním dechem. To bylo způsobeno hlavně tím, že každá kapitola končila nečím nečekaným. 

Moc se mi líbila psychologie všech postav. Autor dokázal skvěle popsat to zdrcení, když si člověk není jistý kým vlastně je. K Sarah a Kirstie jsem měl díky tomu hodně blízko a držel jsem jim celou dobu palce. 

Za velmi pozitivní považuji to, že autor vše promýšlí opravdu do detailu. Bylo zajímavé sledovat, jak se situace s Kirstie promítá i na vztahu Sarah s Augusem. Postupně vyplouvali na povrch i temné stránky každého z nich a to hodně přidávalo na uvěřitelnosti. 

Na závěr bych se rád pustil do menšího srovnání s autorovou další knihou Dítě ohně. V obou knihách autor pracuje v podstatě se stejným tématem a prostředím. Rodina se odstěhuje někam mimo civilizaci, aby tam začala nový život. Poté se začnou dít nějaké podivné věci a hlavní hrdinové se s tím snaží nějak vypořádat. Na rozdíl od knihy Dítě ohně si myslím, že se autorovi v Ledových sestrách povedlo mnohem lépe zvládnout konec a příběh zakončil v tu nejlepší možnou dobu. 

Shrnutí: Ledové sestry mě opravdu velmi příjemně překvapily a rozhodně je doporučuji všem milovníkům duchařiny. Knihu doporučuji i těm, kteří měli ke knize Dítě ohně nějaké výhrady, protože Ledové sestry by je mohli přesvědčit, aby to s autorem ještě nevzdávali.

Za poskytnutí eknihy moc děkuji eshopům Palmknihy a Ereading.

Recenze: Nabarvené ptáče (Jerzy Kosinski)- Co vše si musí vytrpět jeden malý chlapec.

 Obsah: Sledujeme cestu malého chlapce v době 2. Světové války, kterého rodiče poslali na venkov, aby tam válku přečkal. Jsme svědky toho, jak se chlapec setkává s nejrůznějšími lidmi a díky své odlišnosti musí trpět ty nejhrůznější věci, jakých je člověk schopen, být jejich svědkem a nakonec i strůjcem. 

„Němci byli pro mě opravdovou záhadou. Jaká ztráta času a námahy. Copak stálo vůbec za to takovému nuznému krutému světu vládnout?“ 

Jako první musím zmínit fakt, že je příběh napsán neuvěřitelně čtivě a nemohl jsem se od něj prakticky vůbec odtrhnout. 

Celá kniha je psaná z pohledu malého chlapce, takže se mě celý příběh opravdu silně dotýkal. S malým hrdinou jsem putoval od vesnice k vesnici a jako nezúčastněný pozorovatel jsem byl svědkem všech hrůz, které se mu staly. Cítil jsem, že něco hluboko uvnitř mě touží po tom, abych knihu přestal číst, ale nedokázal jsem malého chlapce opustit a rozhodl jsem se, že s ním budu až do úplného konce.

Bylo strašné sledovat to, jak ze všech věcí, které se mu dějí, začíná vinit sám sebe. Říkal si totiž, že to on je ten, který tomuto světu nerozumí a že kdyby tomu tak nebylo, tak by vše bylo mnohem snazší.

Postupně jsem si začal uvědomovat, jak jsem strašně vděčný za dobu, ve které žijeme. Ani v tom nejhorším snu bych si nedokázal představit, jakým způsobem bych dokázal přežít v takovém nepřátelském a zkaženém světě. 

Osobně si myslím, že Nabarvené ptáče je jedna z knih, která by prostě měla být čtená. Není to totiž něco, co vzešlo z autorovi fantazie a bylo napsáno jen kvůli zisku. Jsou to vzpomínky a výpovědi lidí, kteří tam skutečně byli, sledovali to a žili v tom. Díky tomu, se pro mě 2. Světová válka stala hmatatelnější. Když mi někdo řekne, že v ní zahynulo 2 000 000 lidí tak si sice řeknu, že je to velmi vysoké číslo, ale skutečné osoby se mi vtom už ztrácejí. Díky Nabarvenému ptáčeti jsem měl možnost příběh prožít očima někoho, kdo byl velmi blízko k tomu, aby se k těm dvěma milionům lidí přidal. To je zkušenost, kterou žádná statistika nemůže nikdy překonat. 

Shrnutí: Knih z tématem 2. Světové války jsem zatím moc nepřečetl a dá se říct, že je to pro mě ještě dost neprobádaná půda, ale musím říct, že se Nabarvené ptáče řadí k jedné z nejemotivnějších a podle mého názoru i nejdůležitějších knih, které jsem za svůj život přečetl. Myslím si, že by si ji měl přečíst úplně každý, protože to umožní člověku dívat se na svět trochu jinýma očima a uvědomit si to, že kdysi tu byly mnohem horší věci než ty, kterým musíme čelit dnes.

Recenze: Dítě ohně (S. K. Tremayne)- Kde je pravda?

Obsah: Rachel se provdá za Davida a přestěhuje se na jeho panství. Tam se setkává s jeho synem Jamiem, kterého si na první pohled oblíbí. Později se však ukazuje, že se Jamie chová velmi podivně a Rachel začne pátrat v Davidově minulosti, která před ní byla až dosud skryta… 

Jako první bych na knize vyzdvihnul její neuvěřitelnou čtivost a poutavost. Styl psaní se mi velmi líbil a knihu jsem přečetl v podstatě jedním dechem. 

Myslím si, že se autorovi rozhodně povedlo navodit děsivou atmosféru, která celý příběh provázela. Právě díky tomu jsem byl stále v napětí a nedokázal jsem se od příběhu odtrhnout. 

Velmi se mi líbilo, jak autor popsal tu bezmoc a osamělost, když člověku ostatní lidé nevěří. Rachel musela neustále bojovat s okolím, které by jí nejraději okamžitě zavřelo na psychiatrii. Tyhle pasáže jsem si užíval asi nejvíc a bylo pro mě velmi zajímavé sledovat Rachelinu psychiku. 

Jediná výtka, kterou ke knize mám je to, že jsem se v ní začal ke konci dost ztrácet a přestal jsem rozumět tomu co se vlastně děje. Myslím si, že se autor ke konci až moc ponořil do své fantazie a nedokázal své nápady poskládat tak, aby to bylo srozumitelné a dávalo smysl. 

Shrnutí: Dítě ohně je neuvěřitelně čtivá kniha a její čtení jsem si užil. Konec se ale podle mého názoru moc nepovedl a mohl být napsaný o něco lépe a srozumitelněji. Knihu určitě doporučuji, protože kniha podle mého názoru není o konci, ale o cestě k němu.

Za poskytnutí eknihy moc děkuji eshopům Palmknihy a Ereading.

Recenze: Erebos (Ursula Poznanski)- Síla počítačových her

Obsah: Kniha vypráví o tajemné počítačové hře, která se stane fenoménem na jedné střední škole v Londýně. Všichni žáci,kteří ji začali hrát kolem ní dělají velké tajnosti a nechtějí o ní s nikým mluvit. Po nějaké době se ke hře dostane i Nick a okamžitě se pustí do hraní. Postupem času se ukazuje, že hra po žácích dokonce vyžaduje plnit úkoly ve skutečném světě... 

Nejvíce se mi na knize líbil fakt, že velmi věrohodně popisovala závislost, která na hrách může vzniknout. Bylo zajímavé sledovat, jak se Nick postupně přestal zajímat o všechno okolo sebe a chodit do školy. Příběh ve mně vyvolával spousty otázek ohledně dnešní doby a o tom, zda počítačové hry nemanipulují nejenom dětmi. Byl bych velmi nerad, kdyby mě někdo pochopil špatně. Osobně jsem si vědom všech kladných stránek, které hry nabízí, například při učení angličtiny.

Autorovi se povedlo stvořit typ počítačové hry, která s hráčem dokáže naprosto přirozeně komunikovat. Dokonce takovým způsobem, že hráči při hraní zapomínají na to, že se nebaví s živou bytostí. Při čtení jsem se často zamýšlel nad vývojem počítačových her, který mě až děsí.

Při čtení mě velmi nudil popis světa, ve kterém se hra odehrávala a bylo pro mně dost obtížné se těmito pasážemi prokousat.

Shrnutí: Knihu jednoznačně doporučuji všem, kteří mají rádi počítačové hry a rádi se při čtení zamýšlí nad jejich klady a zápory. Také si myslím, že to může být skvělá kniha pro rodiče a jejich děti. 
Za poskytnutí eknihy moc děkuji eshopu Ereading.

Najděte si svého marťana (Marek Herman) - Psychologie srozumitelná pro každého

Obsah: Publikace líčí poznatky z psychologie, která autor při svém studiu nasbíral. Vše je navíc napsáno naprosto srozumitelnou formou, kterou dokáže pochopit úplně každý.

Autor píše velmi přívětivým stylem a během čtení své čtenáře oslovuje, takže jsem měl při čtení pocit, že byla tato kniha napsána přímo pro mě. Také je v ní stále pokládána otázka, zda čtenáři kniha dává smysl a něco mu dává, takže jsem při čtení necítil žádný nátlak, kterým bych byl k četbě tlačen.

Publikace mi také poskytla spoustu důležitých a zajímavých informací, které mi pomáhají dívat se na svět a na život jako takový trochu z jiného úhlu pohledu.

Velmi důležitým tématem byli v knize děti a vysvětlení toho, jakým způsobem se dívají na svět. Autor neustále zdůrazňuje, že je nesmírně důležité podívat se na danou situaci jejich pohledem a zkusit pochopit důvody jejich chování.

Celkově bych knihu doporučil spíš začátečníkům, kteří s psychologií nemají moc zkušeností a chtějí začít s něčím, co je napsáno o něco přívětivější formou. Pokročilejším studentům bude podle mě připadat až moc strohá.  

Shrnutí: Knihu považuji za velmi vydařenou a myslím si, že může být užitečná naprosto všem bez ohledu na to, jestli se o psychologii zajímají nebo ne. 

Recenze: Byly tady, a až nejsou (Haylen Beck) - Boj se zkorumpovanými policisty

Obsah: Audra právě dokázala opustit svého násilnického manžela a společně s dětmi jede v autě někde hodně daleko od civilizace. Najednou se za nimi objeví policejní auto a zastaví je. Kvůli nalezeným omamným látkám Audru šerif zatýká a odváží na policejní stanici. Když se začne ptát na to, co bude s jejími dětmi, policista prohlašuje, že v autě přece žádné děti nikdy nebyly…  

Nejvíce mě na knize překvapila její neuvěřitelná čtivost. Pořád se něco dělo nebo jsem se dozvídal další informace. Díky tomu, jsem litoval každé chvíle, kdy jsem ji musel odložit.

Dalším překvapením pro mě bylo téma Darkwebu, které v příběhu hrálo velkou roli. Velmi oceňuji, když se do něčeho takového nějaký autor pustí, protože je to neprobádané území, které podle mého názoru zajímá díky svému tajemnu spoustu lidí.

Kladně hodnotím také to, že v knize bylo postupně stupňováno napětí. Ke konci knihy jsem opravdu četl se zatajeným dechem a stránky doslova prolétával. Tento fakt byl podle mého názoru umocněn také tím, že šlo o životy dvou dětí, což je vždy emočně mnohem náročnější a děsivější. 

Velmi krásně bylo v příběhu vykresleno to, jak je člověk bezmocný když musí bojovat se členy policejního sboru a snažit se je přesvědčit o své pravdě. Při čtení mi bylo Audry velice líto a doslova jsem cítil tu její bezmoc.

Shrnutí:  Kniha Byly tady, a už nejsou, mě velmi příjemně překvapila. Nejvíce mě zaujalo téma Darkwebu a doporučuji tuto knihu všem, kteří mají rádi napětí a příběhy, které jim nedají vydechnout až do samotného konce.

Za poskytnutí eknihy moc děkuji eshopům Palmknihy a Ereading.  

Recenze: Tekutý písek (Malin Persson Giolito) - Vražda na střední škole

 Obsah: Kniha vypráví příběh Maji, která byla obviněna z vraždy dvou svých spolužáků na střední škole. Je převezena do vazby a tam je nucena čekat na svůj soudní proces. Navíc je případ mediálně velmi sledován a všichni ze Švédska ji začali nenávidět a je pro ně jen chladnokrevná vražedkyně. Je tomu ale opravdu tak?

Jako první bych se rád věnoval stylu psaní, který autorka použila. Celý příběh je vyprávěn Majou, která nás nechává nahlížet do svého nitra. Díky tomu, že se v přímé řeči často vyskytují nespisovné výrazy, jsem měl při čtení vážně pocit, že ke mně mluví osmnáctiletá holka. 

Za další klad považuji rozdělení knihy do logických částí. Jako první tu máme část ze současnosti, kde je Maja ve vazbě a čeká na soud. Poté tu je část, ve které Maja popisuje, jaké měla vztahy se svými spolužáky a postupně se v ní přesouváme až k okamžiku samotné vraždy. Toto rozdělení mi čtení velmi usnadnilo.

Velmi oceňuji to, že autorka všechno domýšlela do detailů a myslím si, že kdyby k něčemu podobnému nedej bože došlo, probíhalo by to podobným způsobem jako v knize.

Na druhou stranu jsem měl obrovský problém v orientaci v postavách. Jejich jména jsou si totiž strašně podobná a obě začínají na písmeno S. Díky tomu, jsem často nevěděl, která postava zrovna mluví a jaké má povahovou vlastnosti.

Moje poslední výtka je k části, která se odehrávala v soudní síni. Přišla mi dost zmatená a vůbec jsem se v ní neorientoval. Nejsem si vlastně pořádně jistý, zda jsem dobře pochopil důvody, kvůli kterým k vraždě došlo.

Shrnutí: Tekutý písek je rozhodně zajímavá kniha s velmi originálním tématem. Kniha má několik docela velkých chyb, které mohou při čtení velmi vadit, ale pokud si chcete odpočinout od klasických thrillerů tak si myslím, že vám Tekutý písek může nabídnout originální příběh, kterých tu moc není.  

Recenze: V pasti lží (B. A. Paris) - Strach, vina a nedůvěra

Obsah: Na neosvětlené cestě, kterou Cass projížděla, viděla ženu v autě. Ta se jí nijak nesnažila požádat o pomoc a tak ji Cass ponechala svému osudu a odjela. Příští den se ze zpráv s hrůzou dozvídá, že žena v autě byla zavražděna. Začíná cítit obrovský pocit viny a neodvažuje se o tom, že byla na místě činu nikomu říct. Také jí začne sužovat pocit neustálého strachu z toho, že je vrah stále na svobodě a z toho, že se zločin stal tak blízko jejího domu. Začnou jí děsit také anonymní telefonáty, které se pravidelně opakují. Boj se strachem, paranoií a úzkostí začíná.  

Jako první mě na knize zaujal popis toho, jak se Cass postupně stávala čím dál více vyděšená a setkávala se s naprostým nepochopením a nedůvěrou od svých blízkých. Bylo velice zajímavé sledovat jednání člověka, který je neuvěřitelně vyděšený a cítí se osaměle. Myslím si, že skvěle vykreslená psychologie Cass je jeden z důvodů, proč byl pro mě celý příběh tak moc čtivý.


Za další klad považuji to, jak je kniha napsaná. Celou knihou nás provází postava Cass, ke které jsem si při čtení vytvořil velmi silný vztah. V určitých pasážích mi jí bylo neuvěřitelně líto, v některých mi přišlo její jednání velmi zvláštní a bylo pro mě velmi těžké ho pochopit. Stejný vypravěčský styl použila autorka i ve své předchozí knize Za zavřenými dveřmi a i v tomto případě toto rozhodnutí hodnotím velmi pozitivně.


Velkým překvapením pro mě byl konec, který jsem četl s otevřenou pusou a moc jsem si ho užil. Považuji ho za velmi zajímavý a originální.

Shrnutí: Kniha V pasti lží mě strašně příjemně překvapila a považuji ji za jednu z nejlepších psychologických knih. Doporučil bych ji těm, kteří četli knihu Za zavřenými dveřmi, protože je tato kniha psána velmi podobným stylem a těm, kteří se zajímají o psychologii lidí, kteří zažívají neuvěřitelný strach a pocit viny.


Za poskytnutí eknihy moc děkuji eshopům Palmknihy a Ereading.