Jako první bych se rád věnoval stylu psaní, který autorka použila. Celý příběh je vyprávěn Majou, která nás nechává nahlížet do svého nitra. Díky tomu, že se v přímé řeči často vyskytují nespisovné výrazy, jsem měl při čtení vážně pocit, že ke mně mluví osmnáctiletá holka.
Za další klad považuji rozdělení knihy do logických
částí. Jako první tu máme část ze současnosti, kde je Maja ve vazbě a čeká na
soud. Poté tu je část, ve které Maja popisuje, jaké měla vztahy se svými
spolužáky a postupně se v ní přesouváme až k okamžiku samotné vraždy. Toto
rozdělení mi čtení velmi usnadnilo.
Velmi oceňuji to, že autorka všechno domýšlela do detailů
a myslím si, že kdyby k něčemu podobnému nedej bože došlo, probíhalo by to
podobným způsobem jako v knize.
Na druhou stranu jsem měl obrovský problém v orientaci v
postavách. Jejich jména jsou si totiž strašně podobná a obě začínají na písmeno
S. Díky tomu, jsem často nevěděl, která postava zrovna mluví a jaké má
povahovou vlastnosti.
Moje poslední výtka je k části, která se odehrávala v
soudní síni. Přišla mi dost zmatená a vůbec jsem se v ní neorientoval. Nejsem
si vlastně pořádně jistý, zda jsem dobře pochopil důvody, kvůli kterým k vraždě
došlo.
Shrnutí: Tekutý písek je rozhodně zajímavá kniha s velmi
originálním tématem. Kniha má několik docela velkých chyb, které mohou při
čtení velmi vadit, ale pokud si chcete odpočinout od klasických thrillerů tak
si myslím, že vám Tekutý písek může nabídnout originální příběh, kterých tu moc
není.