TO (2017) VS knižní předloha

Na nové filmové zpracování knihy TO od Stephena Kinga jsem byl hrozně zvědavý v podstatě již od prvního zveřejněného traileru. Od filmu jsem měl velmi vysoká očekávání a doufal jsem, že se režisérovi podaří vytvořit pro tuto knihu dobrou adaptaci.

Velice mě potěšilo, že i přesto, že byl film velmi děsivý a celou dobu jsem nepřestával žasnout nad tím, co všechno už je dnes možné počítačově vytvořit, byla v něm zachována i ostatní hlavní témata knižní předlohy. Především byl kladem důraz na přátelství všech členů klubu smolařů a na jejich psychologický rozbor.

Velkým kladem tohoto filmu jsou herci, kteří hrají Smolaře. Nejvíce se mi líbil Finn Wolfhard (Ritchie Torzier) a Jack Dylan Grazer (Eddie Kaspbrak), protože tyto dvě postavy spolu tvořili krásný tým a představovali pro mě díky svým humorným scénám světlo na konci tunelu. Další velké uznání si podle mého názoru zaslouží  Jaeden Lieberher (Bill Denbrough) za skvělé vyobrazení koktavosti. Z vlastní zkušenosti vím jak obtížné je koktavost věrohodně a procítěně zahrát a před Jaedenem musím smeknout klobouk.

V tomto filmu jsem si oblíbil dvě scény především díky tomu, že jsou vytvořeny přesně podle předlohy a zároveň vyvolávají v divákovi trochu jiné pocity než ty, které zažil při četbě knihy. První scénou je ta, kde Beverly slyší z umyvadla hlasy ostatních dětí. Za tuto scénu scénáristům velice děkuji. Tolik krve jsem měl možnost vidět snad jen v seriálu Dexter. Druhou scénou je ta, kde klub Smolařů zachraňuje Mika Hanlona před Henryho partou.

A jak se říká to nejlepší nakonec. Ano, není řeč o nikom než o tančícím klaunovi Pennywisovi, který je tak dobře znám všem čtenářům knižní předlohy.  Bill Skarsgård, který se ve filmu v roli šíleného klauna objevil, mě svým výkonem naprosto uchvátil. Cítil jsem z něj sálat takovou děsivou, ale zároveň nesmírně zajímavou auru, která mě nepřestávala uchvacovat. Velký podíl na tom podle mě má jeho hlas, který nádherně dokresloval jeho povahu.

Shrnutí: TO (2017) považuji za jeden z nejlepších filmů, které jsem měl zatím možnost vidět a myslím si, že se bude líbit jak lidem, kteří Kingovo fenomenální dílo znají, tak i lidem, kteří se s knihou doposud nesetkali.     

Recenze: Pokoj (Emma Donoghue) - Jak se žije v jednom pokoji

   Příběh popisuje život Mami a jejího syna Jacka, kteří společně žijí v jednom pokoji. Každou noc se za Mami vydává Čert a ta se snaží svého syna chránit tím, že ho zavírá do skříně. Jednoho dne se Mami podaří vymyslet velice riskantní plán útěku a po jeho úspěšném provedení se musí Jack potýkat se světem Venku, který ještě v životě     nespatřil… 

Tato kniha je specifická hlavně tím, že je vyprávěna z pohledu dítěte. Díky tomu má kniha zajímavý styl psaní a v textu se objevují zajímavé názvy. Zároveň je celý příběh vyprávěn tak naivně a zároveň tak nádherně, že ve mně dokázal vzbudit jak smích, tak smutek. 

„Když jsem šel včera večer spát do Skříně, bylo mi čtyři, ale když jsem se vzbudil ve tmě v Posteli, bylo mi najednou pět, čáry máry fuk.“      

Dalším velikým kladem je podle mého názoru popis samotného pokoje a života v něm. Autorka vše promyslela do všech možných detailů a vytvořila pro své dvě postavy velice zajímavé místo pro život.

Jediné co mi na knize přišlo neuvěřitelné, byl útěk Jacka na svobodu. Podle mého názoru je šance, že by se něco takového mohlo povést velice mizivá. Na druhou stranu chápu, že to nebylo hlavní téma, kterému se chtěla autorka věnovat. 

Shrnutí: Tato kniha mi ukázala, jak moc obtížné je vrátit se zpátky do života po absolvování nějakého traumatického zážitku. Doporučuji ji naprosto všem, protože si myslím, že takových upřímných, krásných a zároveň zajímavých příběhů je velmi málo.

Recenze: Za zavřenými dveřmi- Co vše se může dít za zavřenými dveřmi

Kniha popisuje život ženy Graze, která se nešťastně zamilovala do muže, který se ji rozhodl psychicky týrat a držet doma proti její vůli. 

Téma jakéhokoli ubližování žen je vždy velice silné a emotivní. Velmi oceňuji, s jakým odhodláním se autorka do knihy pustila a dala tak čtenářům možnost do této problematiky nahlédnout a zjistit jak takový útlak člověka může vypadat.

Kniha je psána z pohledu utlačované ženy Graze a díky tomu příběh působí autentičtěji. Děj je rozdělen na dvě části, které se střídají. První část je přítomnost, ve které jsou popisovány situace z přítomnosti a druhá minulost, ve které Graze popisuje svůj život od seznámení s Jackem až po současnost.

Velice obdivuji, jak se autorka dokázala do obou postav vcítit. Zatímco Jack ve mně vzbuzoval vztek a znechucení Graze mi bylo velice líto a cítil jsem s ní lítost po každém zmařeném pokusu o útěk.

Dalším velkým kladem této knihy je promyšlený příběh, který je neuvěřitelně zajímavý a nutil mě chtít číst dál a dál.

Shrnutí: Za zavřenými dveřmi je jednoznačně jedna z nejlepších knih, které jsem měl zatím možnost číst. Myslím si, že by si jí měli přečíst úplně všichni, protože díky tomu možná budeme trochu všímavější ke svému okolí a třeba se někomu z nás podaří podobnému příběhu předejít.

Recenze: Pan Mercedes (Stephen King)- Workoholik Bill Hodges, kterého ani důchod od práce neodradí

Kniha pojednává o muži, který ukradne mercedes a srazí několik lidí čekající na nové pracovní místo. O několik měsíců později dostává detektiv Bill Hodges, který už je nyní v důchodu od záhadného mercedesového vraha dopis a začíná případ znovu vyšetřovat.

Hned při čtení první stránky mě docela zaujal styl psaní. Pan mercedes je totiž psán ve třetí osobě a přítomném čase. Tento styl psaní mi přišel velice podobný tomu, který je použit v knize Luther. Při čtení mi to naštěstí žádné problémy nedělalo a rychle jsem si na to zvykl.

Jako u ostatních knih Stephena Kinga i v této byli naprosto mistrně vylíčeny všechny postavy. Mě osobně se nejvíc vryl do paměti právě Pan mercedes, který mi přišel velmi děsivý, ale zároveň nesmírně fascinující.

Velmi mě potěšilo, že se kniha od ostatních detektivek velice odlišovala. Díky tomu, že je hlavní hrdina již v důchodu tak tu není nijak výrazně popisována policejní práce a čtenář má možnost sledovat vyšetřování z jiného úhlu pohledu.

S důchodem podle mě souvisí i další kladná stránka knihy a to je plynulost děje. Nenarazil jsem prakticky na žádná hluchá místa, stále se něco dělo a byl jsem v napětí až do samého konce.

Shrnutí : Tato kniha mi dokázala, že Stephen King umí mistrně zpracovat i detektivní příběh a nálepka Mistr hororu není zdaleka jediná, kterou si tento autor zaslouží. Knihu doporučuji především těm, kteří hledají nějakou originálnější detektivku, nebo chtějí Stephena Kinga zkusit a nejsou zrovna fanoušci hororů.