Recenze: Geraldova hra (Stephen King)- Uvězněná s vlastními myšlenkami

Obsah: Gerald s Jessie si vyjedou na opuštěnou chatu, aby si tam ozvláštnili svůj sexuální život. Gerald umírá ve chvíli, kdy se Jessie ocitá sama připoutaná k posteli daleko od civilizace. Boj o svobodu může začít... 

Celá kniha pro mě byla velice zajímavou zkušeností. Nikdy jsem nečetl příběh, který se točí jen kolem jedné postavy, jejích pocitů a vzpomínek na minulost.
Stephen King mi umožnil se s postavou plně ztotožnit a prožívat s ní příběh od začátku do konce.

Při čtení jsem byl dokonce v napětí kvůli takové věci jako je sklenička s vodou a to se mi ještě u žádné knihy nikdy nestalo. 

Kniha je po celou dobu psychologicky propracovaná, což u knížek velmi oceňuji. Autor trpělivě a pečlivě popisuje všechny emoce a myšlenky, které se Jessie honí hlavou. Tím ovšem nechci říct, že by byl příběh odsunutý na druhou kolej. Autor si jen dával načas a nechal čtenáře s Jessie prožít všechny pocity a prožitky.

Stephena Kinga znám jako autora mystických příběhů, ale tento příběh by se podle mého s trochou náhody mohl stát i ve skutečnosti a myslím si, že to jen povzbudilo jeho atraktivnost.

Shrnutí: Geraldovu hru bych doporučil těm, kterým nevadí delší psychologické pasáže a rádi přemýšlí nad tím, jak se asi hrdinka musí cítit.

Za poskytnutí eknihy moc děkuji eshopům Palmknihy a Ereading.

Recenze: Ledové sestry (S. K. Tremayne)- Kdo jsem?

Obsah: Sarah s Augusem se zotavují ze smrti jejich dcery Lydie. Rozhodnou se tedy se svou druhou dcerou Kirstie odstěhovat na malý ostrov. Jednoho dne začne Kirstie prohlašovat, že je ve skutečnosti Lydie a že zemřela Kirstie. Udělali Sarah s Augusem skutečně chybu? 

Tato kniha patří ke knihám, které jsem přečetl jedním dechem. To bylo způsobeno hlavně tím, že každá kapitola končila nečím nečekaným. 

Moc se mi líbila psychologie všech postav. Autor dokázal skvěle popsat to zdrcení, když si člověk není jistý kým vlastně je. K Sarah a Kirstie jsem měl díky tomu hodně blízko a držel jsem jim celou dobu palce. 

Za velmi pozitivní považuji to, že autor vše promýšlí opravdu do detailu. Bylo zajímavé sledovat, jak se situace s Kirstie promítá i na vztahu Sarah s Augusem. Postupně vyplouvali na povrch i temné stránky každého z nich a to hodně přidávalo na uvěřitelnosti. 

Na závěr bych se rád pustil do menšího srovnání s autorovou další knihou Dítě ohně. V obou knihách autor pracuje v podstatě se stejným tématem a prostředím. Rodina se odstěhuje někam mimo civilizaci, aby tam začala nový život. Poté se začnou dít nějaké podivné věci a hlavní hrdinové se s tím snaží nějak vypořádat. Na rozdíl od knihy Dítě ohně si myslím, že se autorovi v Ledových sestrách povedlo mnohem lépe zvládnout konec a příběh zakončil v tu nejlepší možnou dobu. 

Shrnutí: Ledové sestry mě opravdu velmi příjemně překvapily a rozhodně je doporučuji všem milovníkům duchařiny. Knihu doporučuji i těm, kteří měli ke knize Dítě ohně nějaké výhrady, protože Ledové sestry by je mohli přesvědčit, aby to s autorem ještě nevzdávali.

Za poskytnutí eknihy moc děkuji eshopům Palmknihy a Ereading.

Recenze: Nabarvené ptáče (Jerzy Kosinski)- Co vše si musí vytrpět jeden malý chlapec.

 Obsah: Sledujeme cestu malého chlapce v době 2. Světové války, kterého rodiče poslali na venkov, aby tam válku přečkal. Jsme svědky toho, jak se chlapec setkává s nejrůznějšími lidmi a díky své odlišnosti musí trpět ty nejhrůznější věci, jakých je člověk schopen, být jejich svědkem a nakonec i strůjcem. 

„Němci byli pro mě opravdovou záhadou. Jaká ztráta času a námahy. Copak stálo vůbec za to takovému nuznému krutému světu vládnout?“ 

Jako první musím zmínit fakt, že je příběh napsán neuvěřitelně čtivě a nemohl jsem se od něj prakticky vůbec odtrhnout. 

Celá kniha je psaná z pohledu malého chlapce, takže se mě celý příběh opravdu silně dotýkal. S malým hrdinou jsem putoval od vesnice k vesnici a jako nezúčastněný pozorovatel jsem byl svědkem všech hrůz, které se mu staly. Cítil jsem, že něco hluboko uvnitř mě touží po tom, abych knihu přestal číst, ale nedokázal jsem malého chlapce opustit a rozhodl jsem se, že s ním budu až do úplného konce.

Bylo strašné sledovat to, jak ze všech věcí, které se mu dějí, začíná vinit sám sebe. Říkal si totiž, že to on je ten, který tomuto světu nerozumí a že kdyby tomu tak nebylo, tak by vše bylo mnohem snazší.

Postupně jsem si začal uvědomovat, jak jsem strašně vděčný za dobu, ve které žijeme. Ani v tom nejhorším snu bych si nedokázal představit, jakým způsobem bych dokázal přežít v takovém nepřátelském a zkaženém světě. 

Osobně si myslím, že Nabarvené ptáče je jedna z knih, která by prostě měla být čtená. Není to totiž něco, co vzešlo z autorovi fantazie a bylo napsáno jen kvůli zisku. Jsou to vzpomínky a výpovědi lidí, kteří tam skutečně byli, sledovali to a žili v tom. Díky tomu, se pro mě 2. Světová válka stala hmatatelnější. Když mi někdo řekne, že v ní zahynulo 2 000 000 lidí tak si sice řeknu, že je to velmi vysoké číslo, ale skutečné osoby se mi vtom už ztrácejí. Díky Nabarvenému ptáčeti jsem měl možnost příběh prožít očima někoho, kdo byl velmi blízko k tomu, aby se k těm dvěma milionům lidí přidal. To je zkušenost, kterou žádná statistika nemůže nikdy překonat. 

Shrnutí: Knih z tématem 2. Světové války jsem zatím moc nepřečetl a dá se říct, že je to pro mě ještě dost neprobádaná půda, ale musím říct, že se Nabarvené ptáče řadí k jedné z nejemotivnějších a podle mého názoru i nejdůležitějších knih, které jsem za svůj život přečetl. Myslím si, že by si ji měl přečíst úplně každý, protože to umožní člověku dívat se na svět trochu jinýma očima a uvědomit si to, že kdysi tu byly mnohem horší věci než ty, kterým musíme čelit dnes.

Recenze: Dítě ohně (S. K. Tremayne)- Kde je pravda?

Obsah: Rachel se provdá za Davida a přestěhuje se na jeho panství. Tam se setkává s jeho synem Jamiem, kterého si na první pohled oblíbí. Později se však ukazuje, že se Jamie chová velmi podivně a Rachel začne pátrat v Davidově minulosti, která před ní byla až dosud skryta… 

Jako první bych na knize vyzdvihnul její neuvěřitelnou čtivost a poutavost. Styl psaní se mi velmi líbil a knihu jsem přečetl v podstatě jedním dechem. 

Myslím si, že se autorovi rozhodně povedlo navodit děsivou atmosféru, která celý příběh provázela. Právě díky tomu jsem byl stále v napětí a nedokázal jsem se od příběhu odtrhnout. 

Velmi se mi líbilo, jak autor popsal tu bezmoc a osamělost, když člověku ostatní lidé nevěří. Rachel musela neustále bojovat s okolím, které by jí nejraději okamžitě zavřelo na psychiatrii. Tyhle pasáže jsem si užíval asi nejvíc a bylo pro mě velmi zajímavé sledovat Rachelinu psychiku. 

Jediná výtka, kterou ke knize mám je to, že jsem se v ní začal ke konci dost ztrácet a přestal jsem rozumět tomu co se vlastně děje. Myslím si, že se autor ke konci až moc ponořil do své fantazie a nedokázal své nápady poskládat tak, aby to bylo srozumitelné a dávalo smysl. 

Shrnutí: Dítě ohně je neuvěřitelně čtivá kniha a její čtení jsem si užil. Konec se ale podle mého názoru moc nepovedl a mohl být napsaný o něco lépe a srozumitelněji. Knihu určitě doporučuji, protože kniha podle mého názoru není o konci, ale o cestě k němu.

Za poskytnutí eknihy moc děkuji eshopům Palmknihy a Ereading.

Recenze: Erebos (Ursula Poznanski)- Síla počítačových her

Obsah: Kniha vypráví o tajemné počítačové hře, která se stane fenoménem na jedné střední škole v Londýně. Všichni žáci,kteří ji začali hrát kolem ní dělají velké tajnosti a nechtějí o ní s nikým mluvit. Po nějaké době se ke hře dostane i Nick a okamžitě se pustí do hraní. Postupem času se ukazuje, že hra po žácích dokonce vyžaduje plnit úkoly ve skutečném světě... 

Nejvíce se mi na knize líbil fakt, že velmi věrohodně popisovala závislost, která na hrách může vzniknout. Bylo zajímavé sledovat, jak se Nick postupně přestal zajímat o všechno okolo sebe a chodit do školy. Příběh ve mně vyvolával spousty otázek ohledně dnešní doby a o tom, zda počítačové hry nemanipulují nejenom dětmi. Byl bych velmi nerad, kdyby mě někdo pochopil špatně. Osobně jsem si vědom všech kladných stránek, které hry nabízí, například při učení angličtiny.

Autorovi se povedlo stvořit typ počítačové hry, která s hráčem dokáže naprosto přirozeně komunikovat. Dokonce takovým způsobem, že hráči při hraní zapomínají na to, že se nebaví s živou bytostí. Při čtení jsem se často zamýšlel nad vývojem počítačových her, který mě až děsí.

Při čtení mě velmi nudil popis světa, ve kterém se hra odehrávala a bylo pro mně dost obtížné se těmito pasážemi prokousat.

Shrnutí: Knihu jednoznačně doporučuji všem, kteří mají rádi počítačové hry a rádi se při čtení zamýšlí nad jejich klady a zápory. Také si myslím, že to může být skvělá kniha pro rodiče a jejich děti. 
Za poskytnutí eknihy moc děkuji eshopu Ereading.