Recenze: Playground (Lars Kepler)- Co nás čeká po smrti?

Obsah: Poté co byla Jasmin postřelena ve válce se jí na několik minut zastavilo srdce a získala možnost nahlédnout do posmrtného života. Přístavu. S hrůzou zjišťuje, že tam vládne tvrdá nespravedlnost a byrokracie a skupina, které se říká Triáda, krade lidem jejich víza, která jim umožňují vrátit se zpět do života. O pár let později Jasmin prodělala se svým synem autonehodu a jediná možnost, jak ho mohou lékaři zachránit je zastavit mu srdce. Jasmin se rozhodne, že udělá cokoli, aby synovi pomohla v krutém světě přežít…

Nejvíce mě na knize zaujalo samotné téma posmrtného života, které podle mě není v umělecké literatuře příliš obvyklé. Autorovi se podařilo Přístav skvěle a zajímavě popsat a obdivuji to, jak vše promýšlel do těch nejmenších detailů.

Velmi zajímavé pro mě bylo to, jak jsou všichni lidé, kteří tvrdí, že viděli, co bude po smrti považováni společností za blázny, a chtějí, aby byli zavřeni do psychiatrické léčebny. Docela mě to překvapilo, protože nikdo z nás nemůže vědět jak to skutečně je. Posmrtný život je stále velká neznámá a měli bychom podle mého názoru těmto lidem více naslouchat, protože nám mohou poskytnout užitečné a kdo ví možná i pravdivé informace.        

Shrnutí: Playground byla první kniha, kterou jsem od Larse Keplera četl a považuji ji za vynikající. Téma posmrtného života je podle mě zajímavé samo o sobě, a když se k němu vymyslí ještě zajímavý příběh, vznikne dílo, které stojí za pozornost.  Knihu bych doporučil všem, které zajímá téma posmrtného života, a rádi by si přečetli zajímavou teorii o tomto prostředí.

Recenze: Cesta (Cormac McCarthy)- Konec světa tak, jak ho známe

  Obsah: Svět zachvátila katastrofa a my sledujeme putování otce a syna na jih, kde doufají, že najdou nějaké bezpečné místo k žití. Na své cestě se musí potýkat nejen se svojí situací, ale také s lidmi, kteří jsou kvůli nedostatku jídla ochotni překročit lidské hranice.

Jako první mě na knize zaujal způsob jakým je napsaná. Autor používá neznačenou přímou řeč, která občas způsobovala, že jsem si nebyl úplně jistý, která z postav právě mluví. Na druhou stranu se tento styl psaní velice hodí k dějové linii. Kdo by se zaobíral pravidly psaní ve světě, kde je nedostatek jídla, vody a všech potřeb, které v současné době považujeme za samozřejmost.

Velkým kladem je podle mého názoru atmosféra samotného světa, ve kterém se příběh odehrává. Při čtení jsem se cítil opravdu hodně sklíčeně a smutně.

Velmi silnou stránkou knihy je popis vztahu otce a syna. Na jedné straně máme milujícího otce, který by udělal naprosto cokoli, aby svého syna ochránil, a na straně druhé máme chlapce, který je nucen snášet krutost světa postihnutého apokalypsou a být svědkem hrůzných věcí. I přes to vše je chlapec stále symbolem nevinnosti, dívá se na svět dětskýma očima a chce ostatní lidi za každou cenu chránit.  

Shrnutí: Tato kniha si mě získala svojí naprostou upřímností, atmosférou a donutila mě se opět zamyslet nad tím, že se vlastně v dnešní době máme velmi dobře. Rozhodně ji doporučuji všem lidem, kteří mají rádi postapokalyptické příběhy.  

                                  

Recenze: Dívka od vedle (Jack Ketchum)- To nestojí za řeč

Obsah: Celý příběh je vyprávěn z pohledu Davida, který vzpomíná na zážitek ze svého dětství. Často chodil na návštěvu k sousedům, kde bydlela teta Ruth se svými syny a dívkou Meg, která se k nim dostala poté, co jí při autonehodě zemřeli rodiče. Vše by bylo naprosto v pořádku, kdyby Ruth nebyla psychicky narušená a nerozhodla se udělat Meg se svými dětmi ze života doslova peklo.

Jako první bych zmínil to, že je kniha napsána opravdu čtivě a nedokázal jsem ji ani jednou odložit. Tohle se mi v životě stalo jen u několika knížek a jsem rád, že jsem ten pocit mohl znovu zažít.

Jestli něco tento příběh skutečně charakterizuje, tak je to velmi podrobný popis všeho mučení a týrání, kterého se Ruth se syny na Meg dopouštěli. Tyto části ve mně vyvolávaly tři pocity. Hněv, lítost a neuvěřitelný smutek z toho, co všechno jsou lidé schopni udělat a z toho, že je to bohužel krutá realita.  Musím naprosto upřímně říct, že jsem při čtení několikrát plakal. Nešlo se tomu prostě ubránit.

Citát:
„Jsou věci, o nichž víte, že jste měli spíš umřít, než je vidět. Já se díval a viděl je.“

Za velmi zajímavou považuji také psychologii všech postav. Hlavně Davida, který nám události v ich formě popisuje. Dovolil mi tak nahlédnout do svého nitra a zjistit, proč dělá to, co dělá. Například to, že cítil k Ruth obrovskou vděčnost za to, že mu dávala plechovky piva. Díky tomu mezi nimi vznikla nepsaná dohoda.  Já nikomu neřeknu, že jsi tu pil pivo a ty nikomu neřekneš o těch věcech, které tady vidíš, protože to prostě nestojí za řeč.

Tato kniha mě také nutila zamyslet se nad otázkou viny a schopnosti manipulovat druhými lidmi. Například nad otázkou, zda můžeme vinit dítě z toho, že nepodnikne nic proti páchanému bezpráví. Nad těmito věcmi po přečtení přemýšlím docela často a myslím si, že mi to pomáhá vidět svět zase z jiného úhlu. Možná o něco více bez iluzí.

Shrnutí: Dívka odvedle mě spolkla, rozložila a zase vyplivla. Považují ji za velmi jedinečnou a svým způsobem i důležitou díky své schopnosti nutit člověka přemýšlet a dívat se na věci z více úhlů pohledu. Na druhou stranu drastických scén je v knize opravdu hodně a je důležité zvážit, zda čtenář tento fakt zvládne unést.

Za poskytnutí knihy děkuji webu Palmknihy.