Obsah: Rybářská vesnice někde na konci
světa, u jezera, které vysychá a zlověstně vyhrnuje břehy. Muži mají vodku,
ženy starosti a děti si škrábou ekzémy. Co má Nami? Nami nemá nic — jen bábu s
tlustýma rukama. Nami nemá nic, jen život před sebou: první lásku, o kterou ho
připraví ruští vojáci, a pak to všechno další. Raději na to nemyslet. Ale když
život začne na úplném konci světa, možná že skončí na jeho začátku. Tenhle
příběh je totiž starý jako lidstvo samo. Je to pouť hrdiny, chlapce, který na
cestu vyráží jen s uzlíčkem nervů a kabátem po dědkovi. Musí do světa, aby
hledal, a vrátit se domů, aby našel. Musí jezero přeplout, obkroužit a nakonec
se potopit na jeho dno pro největší tajemství.
Silnou stránkou celé knihy byl popis
prostředí, ve kterém se celý příběh odehrával. Autorka bez jakýkoli příkras
ukázala, jak neuvěřitelně náročnou práci museli lidé ve vesnici vykonávat, aby
si vůbec vydělali na živobytí.
Kvůli tomu, že byl příběh vyprávěn
z pohledu Namiho, který postupně dospíval, se v knize často
vyskytovaly různé sexuální narážky a vulgarismy. Chápu, že to mělo dokreslit
Namiho charakter a popsat atmosféru celé vesnice, ale na můj vkus toho bylo až
příliš.
Upřímně jsem čekal, že se bude příběh
víc točit kolem samotného Jezera a jeho vlivu na všechny obyvatele a proto mě
docela zklamalo, že šlo toto téma hodně do pozadí a spíš jsem byl svědkem
Namiho cesty životem.
Po dočtení celé knihy se mě zmocnil
pocit prázdnoty, protože mi konec přišel velmi uspěchaný a nesrozumitelný.
Pokračovat ve čtení mě nutila touha dozvědět se do jakého cíle vlastně Namiho
cesta spěje, ale nakonec se bohužel dostavilo pouze zklamání.
Shrnutí: Od knihy Jezero jsem měl
naprosto jiná očekávání a bohužel se mi netrefila do vkusu. Doporučil bych vám
ji v případě, že hledáte odpočinkový příběh, u kterého nemusíte moc
přemýšlet.
Za poskytnutí eknihy moc děkuji eshopům Palmknihy a Ereading.
Žádné komentáře:
Okomentovat